O prázdninách se dítě naučí nejvíc. Sice to není zrovna školní látka, ale látka života.

 Jak by se totiž někdo mohl "přestat učit"? A nota bene dítě, které je k učení, ba přímo rychlo-učení, geneticky vybaveno přímo ukázkově? Každou sekundou nasává vše, co se děje kolem - učí se. Ať chceme nebo ne. Proces ovlivnit nemůžeme, ale obsah ano.

... učte dítě, jak to všechno do sebe zapadá a proč je důležité znát, co se ve škole učí?
Ve škole se děti učí dle předmětů. Zeměpis, dějepis, fyzika, matematika, chemie, ..., tělocvik. V každém předmětu část něčeho, ale integrační prvek často chybí. To můžeme jako rodiče dohnat právě o prázdninách, stačí si všímat, ptát se a vysvětlovat. Ideální příležitosti se objevují na cestách, u babičky na zahradě, s tátou na stavbě, s mámou v kuchyni, na pískovišti, ale i v akvaparku nebo na zámku. Propojovat reálný svět se školními laboratorními podmínkami patří mezi základní příspěvky rodičů ve vzdělávání dětí. A prázdniny jsou pro to ideálním časem!

... učte dítě jít do hloubky
I když vám dítě řekne, že škola je pruda a otrava, věřte, že existuje něco, co ho za ten rok zaujalo a vlastně i docela bavilo. Pokud jste neměli prostor to zjistit během školního roku, zjistěte to teď. Ptejte se a naslouchejte. Jsou to třeba kameny? Hra na housle? Geometrie? Pokusy ve fyzice? Mikroskop a svět pod ním? Karel IV. a jeho ženy?  Programování? Angličtina? Nebo třeba orientační běh?
Ať je to co je to, objevte to a dejte tomu o prázdninách prostor. Zajeďte do zoo, najděte zajímavé lidi, koukněte na youtube. Vaše dítě nezajímá všechno, co se během školního roku učí. Nechte jej o prázdninách učit se, co ho zajímá!

... učte dítě o sociálních vztazích věkově nesourodé skupiny
Ve škole se tak nějak napříč předměty, hodinami a přestávkami učí děti sociálním vazbám a vztahům. Bohužel však ve skupině stejně starých vrstevníků. To úplně neodpovídá životní realitě. Kdy v životě se člověk dostane do skupiny dvaceti stejně starých lidí? Naopak, dítě se musí učit vycházet i s dětmi o mnoho staršími a nechávat se jimi inspirovat (i když se nám to nemusí vždy líbit) a vybírat si co se mu líbí a umět odmítnout, co se mu nelíbí. Mělo by ale být i s dětmi o mnoho mladšími a učit se vůdcovské roli, kdy naopak ono samo inspiruje ostatní a zjišťuje, že má vliv. Stejně tak je třeba se se staršími i mladšími umět domluvit, naplánovat výlet, změnit pravidla hry nebo společně utratit kapesné. Rodiče, podporujme sociální kontakty našich dětí v co možná nejvíc věkově rozdílné skupině!

... učte dítě samostatnosti a sebedůvěře
Během školního roku vidíme momenty, kdy by naše dítě potřebovalo podpořit samostatnost nebo sebedůvěru. To škola ne vždy může poskytnout. Poměr žáků ve třídě a učitelů je tristní a tak dítě nemusí mít dostatek prostoru dokázat to, co dokázat chce. Může jít o velkoformátový výkres, zorganizování výletu nebo uběhnutí dvanáctiminutovky. Věnujme prázdniny projektům. Domluvte si se svým dítětem, čeho by chtělo za dva měsíce dosáhnout, kam se posunout. Najděte jedinou věc a v té své dítě podpořte. Naučí se mnohem víc než jen o samostatnosti a sebedůvěře!

... učte dítě nesoutěžit, ale užívat si
Školní prostředí je plné soutěžení. Kdo bude mít jedničku? Kdo bude nejrychlejší? Kdo bude mít vyznamenání? Kdo zazpívá nejlépe? Kdo nejvíc vytočí učitele? Kdo dostane první pusu? Kdo přijde na hodinu nejpozději? Kdo bude mít nejlepší výmluvu?
Ať chceme nebo ne, škola je plná hodnocení a posuzování. A dítěti u toho může unikat to důležitější, a to užívat si danou činnost. Dělat ji proto, že chce a neomezovat se časem, učitelem nebo spolužáky. Udělejme prostor dětem o prázdninách učit se nesoutěžit. Učme je užívat si to, co dělají.

... učte dítě chybovat
Chyba je jedna z nejlepších možností, jak se něco skutečně naučit. Sami si uvědomte, když jste v práci nebo doma něco udělali špatně. Musel vám někdo vysvětlovat, jak to příště udělat lépe nebo jste to věděli sami a víte dodnes?
Ve škole bývá učební hodnota chyby výrazně nedoceněna a za chybu není nikdo pochválen. Změňte to doma alespoň o prázdninách. Když udělá dítě něco špatně, ptejte se ho, co se tím naučilo? Pochvalte ho. Překvapeni budete oba, dítě i vy. Příjemně překvapeni, to mi věřte.

Nezapomínejme, že nejde udělat, aby se dítě neučilo. A (nejen) o prázdninách je největší díl zodpovědnosti za to, co se dítě učí, na nás. My jdeme příkladem, my děláme prostor, my jsme tou nejvyšší autoritou. Využijme toho!